Chvíli se na ni dívala co dělá a pak uviděla Hanabuse s Akatsukim, jak jdou k té dívce. Právě v té chvíli se tam dívka podívala a zakopla. Ruce vyšvihla do vzduchu a chtěla se něčeho zachytit.

Škrábla se jen malé větvičky a spadla na zem. Do vzduchu se dostal pach krve, Hanabuse zrychlil a přišel až k ní. Vzal ji za ruku a slízl ji krev z dlaně.

Už se chystal, že si kousne do její ruky. Když jsem přeskočila balkón a skočila jsem vedle Hanabuse. "Nech toho, máme tabletky." řekla jsem potichu a slabým hláskem. Nebylo to proto, že by mě lákala krev.
Prostě takto mluvím stále, teda skoro vždy. Hnabuse se na mě podíval a zvedl hlavu. "Musím říct, že jste mi udělali pěkný obrázek hned první den." řekla jsem a ta holka omdlela.

Tachitila ji Seiren a vymazala ji pamětˇ. S ní se tam objevil zbytek noční třídy. Hanabusa se poplašeně podíval kolem sebe a na tváři mu přistála facka od Kurana. "Prominťe." řekl kajícně a podíval se do země. "Proč si ho nezastavil Akatski." řekl Kuran. Ten si strčil ruky do kapes a podíval se neurčitě na druhou stranu, než je Kuran.

"Ještě jednou se to staně a nahlásím to ředitelovi." řekl někdo a já se otočila. Uviděla jsem Zera, jak se ležerně opírá o strom a dívá se na Kurana. "Nebýt Kazumi, už by ta holka neměla v sobě žádnou krev." řekl a podíval se na mě. Nezahlésla jsem tam nic, uměl dobře skrývat svoje pocity. "Už se to nestane." řek Kuran a otočil se.

Nedala jsem to znát, ale připadala jsem si docela trpaně. Jediná v noční košilce. Podívala jsem se na měsíc a šla jsem k lesu, kde se ještě opíral Zero. "Ubytovna je na druhé straně." řekl a rengenoval mě pohledem. "Chtěla jsem se jít projít, když jsem uviděla tu dívku." řekla jsem potichu a vybavil se mi můj sen.

Prošla jsem kolem něj a vydala jsem se do lesa. "Ty jsi taky upír, že?" zeptala jsem se po chvíli, kdy mě stále sledoval. Trhaně se nadechl a vydechl. "Jak to víš?" zeptal se a došel až ke mě. "Cítila jsem tě skoro na druhé straně lesa a ty jsi jako člověk neměl možnot ucítit krev." řekla jsem na vysvětlenou.

Nasadil bolestnou grymasu. Hned jsem věděla, že tam byl od začátku sporu. Nechtěl se moc zapojovat, byla možnost že by jí krev vycucl sám. Nic neřekl a otočil se a vydal se pryč. Chvíli jsem tam stála a dívala jsem se na nebe. "Kaname-kun proč není v noční třídě?" zeptala jsem se osoby co mě sledovala.

"Jeho vůle. Nesnáší upíry." řekl na vysvětlenou a vešel do světla měsíce. "Jak dlouho asi?" zeptala jsem se. "Asi pár měsíců, tak rok." řekl. "To je málo, je dost mladý." řekla jsem a smutně jsem se podívala směrem, kama se vydal Zero. "Chtěl jsem se omluvit za Hanabuse a taky poděkovat, že jste pomohla." řekl po chvíli.

"To je samozdřejmost, už půjdu nechci zkoušet svůj limit. Už jsem dlouho nepila." řekla jsem na vysvětlenou. Otočila jsem se a vydala jsem se k ubytovně. Vyskočila jsem a odrazila jsem se od větve, na špičkách jsem přistála na balkóně. Naproti mě jsem uviděla otevřené dveře a tam upíry jak sedí v křeslech.

Přišla jsem tam a vzala jsem si sklenici s vodou. Dala jsem si do ni tabletku a dívala jsem se, jak se rozpouští. Cítila jsem pohledy všech a tak jsem si skleničku přiložila k ústům a lokla jsem si. Nic moc, ale dá se. Řekla jsem si v myšlenkách a napodruhé jsem vypila celou sklenku. Položila jsem ji na podnos a zvedla jsem oči ke všem upírům. "Chtěl jsem se omluvit Kazumi."(jesti někdo nechápe Kazumi je příjmení a Etsuko jméno) řekl Hanabusa. "V pořádku, může se to stát každému. Sice ty jsi si ještě nezvykl, že?" řekla jsem a podívala jsem se na něj.

Sklopil oči na podlahu a já jsem odešla do pokoje.