Dala jsem si pásku na pravou ruku a připla jsem si ji. "Už půjdu." řekla jsem a odešla jsem ještě s děckým. "Měj se." zavřela jsem za sebou dveře a vydala jsem se do přízemi a do učebny.

Už z dály jsem slyšela hrubý hlas učitele. Otevřela jsem dveře a v ten okamžyk jsem uslyšela jak se o sebe vrazily dva kovy. Podívala jsem se co se děje a němě si to mířil nuž a to na hlavu.

Když byl jen kousek ode mě uhla jsem hlavou a chytla jsem ho mezi zuby.(Víte ne konec jsem měla venku a špišku taky). Otočila jsem se k profesoru a vyndala jsem si nůž s pusy. "Prominťe, že jdu pozdě ředitel mě chtěl vidět." řekla jsem směrem k učiteli.
Samozdřejmě, že to nebyl jen učitel. Lovec Yagari Touga. "Takže jste přijala?" zeptal se a podíval se na mé pravé rameno. "Máte oko." řekla jsem a podívala jsem se na jeho pásku, které má přes oko.

"Posadťe se." řekl a já jsem s nožem v ruce došla do zadních lavic a tam jsem se posadila na stůl. Takto tam seděli skoro každý, někdo i na parapetu. Zapíchla jsem nůž do stolu a poslouchala jsem "učitele". Nevím proč, ale necítila jsem se špatně v jeho přítomnosti. Vůbec mi to nevadilo, věděla jsem, že mi neublíží.

Cítila jsem na sobě zvědavé pohledy ostatních. Když hodina skončila, učitel oešel. "Tak co?" zeptal se Hanabusa. "Poděkoval mi za včerejšek, dozvěděl se to sám. No a pak mi navrhl, že můžu být noční ochránce." řekla jsem a podívala jsem se na látku co mám na rameni.

"Budu na vás dohlížet." řekla jsem a podívala jsem se na Hanabuse. "No co." řekl a napučeně se otočil. Vyskočila jsem na zem a vzala jsem si zase sleničku s vodou, co tam je připravená. Dala jsem si do ní tabetku a dála jsem si sklenku proti měsíci. Tedˇto vypadalo zajímavě. Zase jsem to do dna vypila a za chvíli začla další hodina.

Nějak takto probíhaly hodiny. "Dneska končíme, zítra se naučíte něco o svých schopostech." řekl a odešel. Takže jim stejně budu muset říct, jaké mám schoposti. "Jdu na prohlídku." řekla jsem a vyskočila jsem z okna na pozemek. Zavětřila jsem a hned jsem věděla, že venku nikdo není, až na Zera, který se poflakoval u koní.

Pomalu jsem došla ke stájí a našla jsem ho na zemi v seně. "Co chcež?" řekl. "Víš to už?" zeptala jsem se. "Co?" řekl. "Takže ne?" řekla jsem zase. "Musíš každou větu říct v otázce?" zeptal se. "Ne?" zeptala jsem se. "Jsem ochránce." řekla jsem a ukázala jsem mu své rameno. "Vítej u nás bezesných." řekl a zavřel oči.

"Proto jsem tady, budu hlídat v noci. Víš, že má lepší čich než ty." řekla jsem. "Někdy tady, ale budu." řekl, ale to jsem už odcházela. Začíná svítat a my máme jít do ubytovny. Vyskočila jsem do okna a tam jsem viděla, že pomalu odchází. Až tedˇjsem si všimla hlasitých zvuků z venku.

Kuran si toho všiml. "To jsou lidi z denní třídy. Vždycky na Hanabuse a ostatní volají." řekl a přidržel mi dveře. "Děkuji." řekla jsem a v doprovodu Kurana jsem šla ven. Brána se otevřela a já uviděla hlouček studentů, jak stojí v řadách a pokřikují jejich jména. "Kdo je ta nová?" uslyšela jsem. "Je pěkná." řekl někdo a hodně mi asi pochvalovalo vlasy.

"To je naše nová žačka Kazumi Etsuko." řekl Aidou. Slyšela jsem, jak mu říkají Idol. Kam jsem se to dostala. "Zvykneš si." řekl Kuran. Mezi těmi všemi očima jsem neviděla, jak mě jedny celou rengenují ve stínu stromů.