Přešli jsme holky a Aidou jim v pohodě vysvětlil, jak se jmenuju, jestli mám kluka, a jestli jsem ochránce. Nechápu, jak může mýt tak chladnou hlavu, já bych asi stratila nervy.

Došli jsme do ubytovny a já jsem se rozhlédla po místnosti. Vlastně to tady moc neznám. "Projdu se tady." řekla jsem a vydala jsem se prozkoumat první podlaží. Dole jsem našla, knihovnu, hudebnu , salónek, jeden volný pokoj,kuchynˇ, jídelnu(aby se neřeklo) a pak dveře do sklepa.

Musím říct, že je to dost velký. Když víjdu po schodech, jsou tam jen naše pokoje a pak ještě schody do podkroví. Tam sem radši nešla, co by tam na mě vybaflo. Nakonec jsem šla do pokje. Do školy jsem se učit nemusela, učebnice nemáme ani sešity.
Říkají nám, jen to nejnutnější a to co si zapamatujeme. Nejvíc mě trápilo co řeknou na mou schopost, nemůžu s ní ikomo zabýt, jen s výjimkama. Je ale i tak hodně silná. Povzdechla jsem si a podívala jsem se do zrcadla. Školní uniforma na mě přesně pasovala.

Můj pohled sklouzl na černou pásku. Vyskočila jsem z okna, když nemám co dělat, tak se alesponˇprojdu. Procházela jsem se po lese a já jsem ucítila krev. Rozutekla jsem se tam a uviděla jsem Zera ve stáji a jak se drápnul na krku. "Co to děláš!" křiknu a ruce mu chytnu. "Chcež se zabít, kdyby tu byl někdo jiný zabil by tě." řekla jsem a v té chvíli k nám přišli ostatní z noční třídy.

"Co se děje?" zeptal se Kuran. "Našla jsem ho, jak se drápe na krku." řekla jsem a stále jsem nepouštěla jeho ruku. Podívala jsem se na jeho zranění. Zerovi zasvítily oči a on si mě k sobě přitáhl. Kousl mě do krku a já cítila, jak mi pije krev. "Zero, ty sis nevzal ty tablety." řekla jsem když jsem vedle něho uviděla tablety.

"Kazumi." řekla Ruka. Když jsem ho sama neoddělála. "Ruko oddělej ho." řekla jsem a ona použila svou schopost a Zera ovládla. Malátně jsem se postavila a podívala jsem se na Zera, jak mu z pusy teče proužek krve. Mé krve.

Udělal jsem krok dozadu a nohy mi vypověděli službu. Padala jsem a Kaname mě chytl a vzal si mě do náručí. "Dejte mu ty tablety." řekla jsem a poslední co jsem uviděla byl smutný pohled Kanameho.

Kaname:

Přišběhli jsme ke stáji a tam jsme uviděli Zera a Etsuko. Ona mu držela ruce a dívala se na nás. "Co se děje?" zeptal jsem se. "Našla jsem ho, jak se drápe na krku." řekla a podívala se na jeho zranění. Zerovi zasvítily oči a zakousl se ji do krku. Trhaně se nadechla a odívala se na zem. "Zero, ty sis nevzal tablety." řekla.

Mysleli jsme si, že o od sebe oddělá. Etsuko, ale nic neudělala. "Kazumi." řekla Ruka a zamračila se. "Ruko, oddělej ho." řekla a Ruka použila svou schopost. Všichni jsme věděli, že ho nechala ted´mu dala, alesponˇpár měsíců života. Než se stane upír třídy E. Čistokrevná krev, dělá zázraky.

Etsuko malátně vztala a chvíli se dívala na Zera. Snažila se udělat krok dozadu, když ji ruky neunesly a ona skoro spadla. Vzal jsem ji do náručí a ona řekla "Dejte mu ty tablety." Nechápu, jak se o něj může zajímat i v této situaci.

Povzdechl jsem si a položil jsem ji k sobě na postel, byla nejblíž. Zamyšleně jsem se na ni podíval, není jako ostatní čistokrevné upírky. Všechny chcou, abych si je vzal. Ona ne, ani mě nevyhlédavala. Už první den jsem si všiml, že je velmi křehká na upíra. Jsem zvědaví na její schopost.