Probudila jsem se v naznámém pokoji. Vztala jsem a podívala jsem se z okna, jsem na ubytovně. Hned jsem poznala ten výhled. Zpoměla jsem si proč, tady vlastně jsem. Chytla jsem se za krk, jak jsem už věděla. Dávno se to zahojila.

Pocítila jsem velkou chut´po krvi, jsem chudkrevná. Odešla jsem ven z pokoje a poznala jsem ho podle toho kde leží. Pokoj od Kanameho. Sešla jsem dolů do salónku, uviděla jsem tam skoro všechny upíry.

Vzala jsem si první sklenku a dala jsem si tam tabletku. Jen co se to rozpustila na jeden doušek jsem to vypila, vzala jsem si další a vypila jsem to ze stejným elánem.
Třetí jsem pila, už jako obvykle. Posadila jsem se na pohovku a podívala jsem se po přítomních. "Tys měla žízenˇ." řekl Hanabusa. "Znáš to." řekla jsem a usrkla jsem si krve.

"Jsem rád, že jsi se probudila." řekl Kuran, který se objevil v salónku. "Jestli budeš chtít, můžeme to ohlásit ředitely." řekl a stočil se na nás všechen pohled. "Ne, neudělám to. Byla to chyby, že si nechtěl vzít tabletky." řekla jsem a zase jsem si lokla. Kuran nic neřekl jen se posadil a hypnotizoval můj krk.

"Jen na něj budu muset dohlížet." řekla jsem zase a vypráznila jsem skleničku. "Omluvte mě, už půjdu." řekla jsem a vyšla jsem po schodech do svého pokoje a z toho ven. Když jsem oknem vyskočila, rychle jsem se odrazila od zábradlí balkónu a přistála jsem na větvi.

Šla jsem se projít k fontáně a chvíli jsem tam stála a hypnotizovala ji. "Proč si se nachala." řekl někdo za mnou. "Víš proč." řekla jsem a otočila se. "Mohl tě zabít." řekl naštvaně. "Nedělej, že tě to trápí."pověděla jsem, už chtěl něco namítnout. Když jsem pokračovala. Nechtěla jsem, aby stratil svůj život, je mladý. Celý život, před sebou." řekla jsem a došla jsem k němu.

Podívala jsem se mu do očí. "Jsi čistokrevná upírka. Mohla jsi říct, někomu z nižších atˇto udělá místno tebe." řekl a na čele se mu utvořila vráska. "Chováš se, jak můj otec." řekla jsem a on si povzdechl. "Ty víš co k tobě cítím." řekl a pohladil mě po tváři. "Vždytˇsi mě viděl jen jednou. Na plese." řeknu a on mi prstame přejde po rtech.

Polknu a ucítím pachutˇkrve. Oči se mi zbarvý a já na něj chutně pohlednu. Nakloní hlavu a já si stoupnu na špičky. Moje zuby projedou jeho kůží a já polikám tu chutnou tekutinu. Po chvíli přestanu, nechci aby to někdo věděl.

Olíznu mu ránu, aby tam nezbyla ani kapka krve a nakonec ještě mlsně olíznu své rty. Usměje se na mě a pohodí vlasy. "Už půjdu." řekl a jen se po něm zvedl prah. Došla jsem do lesa a opřela jsem se o strom. Zpoměla jsem si, jak jsme se poznali.

Vypadal nádherně, ale já jsem nebyla tam holky. Která by po něm šílela. Povzdechla jsem si a vrátila jsem se zpátky do pokoje. Za chvíli půjdeme do školy. Osprchovala jsem se a oblékla jsem si zpátky uniformu. Sedla jsem si na postel a začala jsem si rozčesávat vlasy. Doufám, že si Zero vzal ty tabletky. Krev mu, už nedám.

Jen doufám, že se to nedozvěděl ředitel a náš učitel. Ti by ho určitě někdě zavřeli. Povzdechla jsem si a vzala jsem. Je čas jít do školy. Sešla jsem dolů a rozhlédla jsem se. Čeká se jen na Kanameho. Po chvíli přišel a mi jsme se vydali do další budovy.

Po cestě jsem viděla jak mě sleduje Zero a ještě jedny páry očí. Velmi blízké.