Z výkřikem jsem se probudila. Podívala jsem se kolem sebe,sluneční světlo prošlo skrz okna a já jsem pomalu vyšla ven. Podívala jsem se na uniformu a povzdechla jsem si.

Věděla jsem ve škole už bude denní třída a tak jsem se rozeběhla k noční ubytovně. Přiběhla jsem k balkónu a odrazila jsem se od země. Ve vzduchu jsem se otočila a rukama jsem se odrazila od římsi balkónu a vyletěla jsem směr moje okno.

Stočila jsem se do klubíčka protože moje okno je vážně malé. Ne nijak zvláštˇ,jen bych se do něj nevešla celá. Po špičkách jsem došlápla na podlaze a hne jsem si ze škříně vzala čístou uniformu.

Špinavou jsem dala do vany a vyprala jsem si jí v rukách. Nechtěla jsem vycházet z pokoje, ale co by si o mě pomysleli. Vyšla jsem teda z pokoje a sešla jsem schody.
V salónku, tam byly všichni. Posadila jsem se vedle Kanameho a začala jsem hypnotizovat krb naproti mě. "Co se tam stalo?" zeptal se Hanabusa, který to po chvíli mlčení nevydržel. "Prostě.......seděla jsem na stromě a on přišel a začal mě provokovat. První tím, že jsem měla nechat Zora na poslat levelu E a pak moji rodinou." řekla jsem.

"A co s tou babičkou?" zeptal se zase. Dala jsem si ruky do pěsti. "Asi to nevíte, jak se na to dívám. Moji matku mi v 5 letech před očima někdo zabil. Do ted´nevíme kdo to je. Moji babičku mi zabil zase před očima náš učitel." řekla jsem s jeden v hlasu.

"Zbytek rodiny mi povraždily upíři a tedˇmám jen otce." dokončila jsem smrt moji rodiny a povzdechla jsem si.

***

Celý den proběhl neutrálně, večer jsme se zase vydali do školy. Učitel měl pár minut zpoždění a tak jsem se znuděně dívala z okna. Dveře se otevřeli a učitel vešel. "Kazumi ředitel tě chce po škole vidět." řek učitel a nezavadil o mě ani pohledem.

"Takže, tedy dneska se vrhneme na vaše schoposti." půjdete postupně řekl a oni mu první řekli co ovládají a pak to předvedli. Protože se to bralo po lavicích tak jsem byla poslední. "Kuran." řekl a Kaname se zvedl a přešel před tabuly.

"Ovládám výbuchy." řekl podíval se na vázu, oči mu zasvítily a váza se roztříštila. "Kazumi." řekl a já jsem se zvedla. "Ovládám schoposti ostatních upírů stačí mi jen minuta v jeho přítomnosti a umím to co on." řekla jsem a podívala jsem se na učitele. "Takže vlastně můžeš i jeho schopost zrušit, kdyby ji na tebe použil." řekl zamyšleně učitel.

"Ano." řekla jsem. "Tak nám předvetˇněco od tvých spolužáků." řekl. Moje oči zazážily a váza se zpravila. Nechala jsem ji jako Kaname vybuchnout, všechny střepy jsem zmrazila a nakonec jsem je spálila ohněm.

"Můžeš se posadit." řekl a já splnila jeho žádost. Nesnáším svoji schopost, někteří upíři se semnou i přesanou přátelil a hned se stáhnou z moji blízkosti. Jako bych měla nějakou nemoc, moc ráda o tom nehovořím. Sedla jsem si na stůl a on probíral naše schoposti a jak je můžeme využít. Ke mě jsme se díky bohu, už nedostaly.

V hodině jsem si nevšimla, že by po mě házeli nenávistné pohledy, nebo znechucené. Spíše překvapené, soucitné a zkoumavé. Když učitel odešel, vyšla jsem a následovala jsem stejnou cestu. Jako první den tady. "Dále." ozval se zase ten sladký hlas.

"Ano?" zeptala jsem se. "Chtěl bych se vám omluvit za vašeho učitele, řekl mi co se stalo. Potřeboval od někoho poct se zraněním." řekl rychle na vysvětlenou. "Jestli je to vše. Půjdu." pověděla jsem a on mě zastavil.

Do ruky mi dal nějaký balíček a skoro se mnou vykopl dveře.