Otevřela jsem dopis a dala se do čtení, nejvíce mě udivil tvar písma jak z nějakého starého rudo, hned mi došlo proč.

Milá Nami

Protože víš o našem tajemství a jsem si jist, že jej nikomu neřekneš. Příjmi od naší noční třídy dárek v podobě náhrdelníku.

Kuran Kaname

Když jsem vysipala obsah dopisu uviděla jsem náhrdelník, strašně se mi líbil. Vzala jsem ho do ruky, bylo mi zvláštní že je tak straštně lehký. Pořádně  jsem si ho prohlédla a nakonec si ho připnula na krk.

Stejně nešel ani přes uniformu vidět, s tímto překvapeným pocitem jsem se vydala ke škole. Začala jsem přemílšet o včerejšku jaké to teď bude ve škole? Jaký bude můj život?

"Už jdou! Už jdou." Uslyšela jsem před sebou a tak jsem zvedla hlavu. Uviděla jsem, jak se brána otevřela a jako první prošel Aidou a za ním ostatní. Předtím mi byl Aidou nesympatický teď jsem od něj musela odvrátit zrak. Postavila jsem se nakraj ulice a dívala se jak kolem mě prošel, nezavadila jsem na něj ani pohledem. "Dobré ráno Nami." řekl Senri. "Dobré Nami" přidala se Rima. "Jak pro koho." řekla jsem a zmučeně jsem se podívala na dav holek co mě propalují očima. "Jistě je to nepřjde." řekla Rima a pokračovala v cestě. "Doufám." řekla jsem si pro sebe. "Dostala jsi můj dopis?" ozval se vedle mě hlas. "Dostala, děkuji za náhrdelník. Vrátila bych vám ho, ale když jste mi ho dal a mě se líbí. Bohužel." řekla jsem a on se pobaveně usmál. OPRAVDU! "To jsem rád, spátky bych ho asi nepříjmul. Jen abych nezapoměl, chce vás vidět ředitel Cross. Hned co příjdete do školy." pověděl. Než jsem stačila zjistit důvod byl fuč.

Přešla jsem ulici a pomalu šla k Zerovi, který se díval za mizejícíma upírama. "Nevíš co mi chce ředitel?" zeptala jsem se. Podíval se na mě. "Jo." řekl, nadechovala jsem se, na otázku proč tam mám jít. "Zajdi si tam." řekl a já svou odpověď polkla. "OK" zněla moje odpověď a zamířila jsem si to směr ředitel.