Život jedné holky-5

Jen co jsem se oběvila před dveřmi ředitelny, zaklepala jsem a bez pozvání vešla. "ÁÁ...Nami-chan" řekl dětsky a skočil po mě. Já jsem taktak uhla. "Proč jste mě chtěl vidět?" zeptala jsem se. "Takže jsi tady jen kvůli tomu." řekl smutně a sedl si za stůl. "Nedáš si sušenku?" zeptal se znovu dětsky. Kdyby můj pohled mohl vraždit má díru v hlavě. "Dobře, dobře." stáhl se. "Kuran Kanme a Zero, mi řekli co se včera večer stalo."řekl, už vážně. "Hmm.."řekla jsem znovu a opřela se o dveře. "Chtěl bych ti říct dvě věci. Za prvné bylo to nebezpečné chodit takto večer ven a za druhé, řekl jsem si, že jsi nám mohla pomoct když to už víš." řekl a já jsem se na něj konečně podívala. "Hmm..?" řekla jsem zase. "Co bys řekla na to být prefekt?" zeptal se. "Hmm.."řekla jsem zase teď, ale zamyšleně. "Máš na zkoušku týden a pak mi řekni jestli chcež pokračovat." řekl a já kývla hlavou.
"Počkej." řekl zase dětsky a podal mi červenou pásku. "To je za trest." zaúpěla jsem."Šup, šup" řekl ředitel."Jo a ješně přijdˇvečer něco tu musím dát". "Hmm.." řekla jsem a práskla za sebou dveřmi. "Bože!" řekla jsem se zavrčením a dala si pásku na pravé rameno. "Můžete mi vysvětlit proč jdete pozdě?" zeptal se učitel. "Šla jsem za ředitel." řekla jsem a rukou ukázala na pásku prefekta. "Nový prefekt." řekla učitelka. "Zatím ne, mám týden zkoušku." řekla jsem a posadila se na své místo. Podívala jsem se na Zera, který mě sledoval. Hodila jsem na něj pohled-počkej-po-hodině. A s velkým hlukem jsem dosedla na lavici. Hned po hodině jsem si šla se Zerem promluvit. "V kolik mám být před branou a v večer?" zeptala jsem se. "Bude stačit než se otevře brána a večer když jde noční třída do školy." odpověděl a hned poté zmizel na hodinu. Den se táhl, nějak moc rychle a už tu byl večer a já ZASE šla do ředitelny.
"Tak tady jsi." řekl a já se něj podívala. "Dnes tu nejsi jen pro báchorky, musíš si vybrat zbarň." řekl a já se na něj podívala. "Ale.."nedořekla jsem. "Jak víš nejsou tady jediní upíři ve městě je i Level E a když půjdeš do města možná na nějakého narazíš, taky kdyby jak minulou noc Hanabusa udělal něco podobného musíš ho zastrašit nebo přinejhorším zabít." pověděl a já kývla. "Vyber si." řekl a já se podívala na jeho stůl. Dívala jsem se na různé zbraně. "Co to je?" zeptala jsem se. "Artemis, když se dotkne upíra dostane alektricky šok." řekl a já kývla. Nic pro mě, určitě by je to nezastavilo. Četla jsem si názvy na 5 pistolích. Anna Maria, Angel, Eva.....až jsem došla k poslední zbrani. Lilith. Vzala jsem jí do ruky a zkustila zamířit. Zbraň je celá černá a stříbrným je tam napsáno Lilith. "Víš podle čeho se ta zbraň takto jmenuje?" zeptal se ředitel.

