Život jedné holky-7

Už to bude asi měsíc od skušebního týdne, rozhodla jsem se zůstat prefektem. Za tu dobu se mi nestalo, že bych musela použít svou zbarň, stejně jsem ale cvičila. Upíři byly v klidu, sice mě zdravily to bylo ale vše. U lidí jsem si udělala novou reputaci a to jako Zero, chladná a nepřístupná. Zase jsem šla načas, právě se otevřela brána a já jsem došla k mojemu hloučku lidí. "Jestli někdo překročí tuto čáru, bude mýt zakázano tady chodit." řekla jsem chladně a všichni se za mě vyrovnali. "Nami." řekla Rima. "Rimo, Shiki." řekla jsem a kývla hlavou. Kaname se na mě usmál a já mu to zase oplatila kývnutím. Spolu jsem docela vycházeli, řekla bych že jsme stejně rozumní. Teď bych řekla co já a Zero. Abych řekla pravdu, tak nic. Je to stejný budižkničemu jako nazačátku než jsem o todle věděla. Vždy když byl večer a já jsem se procházela při měsíčku, měla jsem dobrý pocit z mé Lilith/zbraně/, pěkně mi říkala, že jsem v bezpečí. Za ten měsíc jsem se stalo spíše noční tvor, vůbec mi to ale nevadí. Miluju noc, tmu to tajemno, jaké mnou prostoupuje. Všimla, jsem si že Zero se mi čím dál tím víc vyhíbá a schovává se ve stáji. Jak jsem později zjistila.
Seděla jsem naschodech co vedou do školy z dály jsem viděla jak jde noční třída. Opřela jsem se a další schod a dívala jsem se na nebe, bez mráčků, měsíc ale stejněnešel vidět. "Dobrý večer." řekla jsem směr k upírům. "Nápodobně." řekl někdo a ostatní zase jen kývli. "Aidou." řekla jsem a postavila se. Otočil se ke mě a ostatní se zastavily. "Slyšela jsem, že se holek ptáš jakou mají krevní skupinu, doufám, že se je v nejbližší době nechystáš vycucnout." řekla jsem a on se na mě zašklebil. "Neměl jsem to v plánu, ale teď bych si nějaký večer čas mohl udělat. Díky, za nápovědu." řekl a usmál se na mě sladce. "Jo, jo. Konečně si můžu vyzkoušet svoji zbraň." řekla jsem a vytáhla Lilith. Úplně jsem slyšela jak polkl. "Teda jestli tě načapám já bude to bezbolestně, když tě chytne Zero. Za nic neeručím." řekla jsem a se svým smíchem, který se odrýžel od stěn jsem zmizela v lese.
Aidou:
"Ta holka mi normálně pije krev." řekla jsem co zmizela v lese a ještě jsem slyšel její smích, byl jak zvonkohra. Kdyby mě tak neštvala možná bych jí dal i nějakou lichotku. Nevypadá špatně, kdyby byla upír byla by velmi krásná. "Půjdeme." řekl Kaname a všichni ho hned poslechly. Jen co jsme vešli do třídy a posedli si vešel učitel a začal nám říkat něco o lovcích. Nikdo ho samozdřejmě neposlouchal a dívali jsme se buď z okna a nebo si povídali. Učiteli to vůbec nevadilo.

