Život jedné upírky/2/-9.kap.
Vzala jsem si tyčinky a začala jsem je zamišleně jíst. "Kaname-sama, víte něco o té nové studentce?" zeptala jsem se. "Nic moc se o ní neví, když jí bylo 10 stratila pameť a doteď žila v dětském domově, pak si zpoměla že měla šok z toho že jí napadl upír a neví kde má rodiče. Tak jí Kaien Cross našel a nabýdl jí aby tady mohla chodit do školy. Nic důležitého." řekl a já přikývla. Vztala jsem a do přichystané vody hodila tabletku začala jsem pít, když jsem ucítila jak se na mě někdo dívá. Podívala jsem se ven a uviděla nějakou dívků. "To je ta nová." řekla jsem si a prohlédla jsem si ji. Hnedé krátké vlasy, špičatá brada a malý nos. Oválný obličej, střední postava a o jejím hrudníku můžu říct prkno. Nic jsem neviděla. Stejně se mi na ní něco nezdálo, vypadalo velmi dovně a jako by její arogantní či říkali , jsem lepší než vy! Jste jen nějaké trní pod mýma nohama. Začala jsem si naáčet na prst vlasy, nedávala jsem pozor a škrábla jsem se o moje vlasy. Uviděla jsem jak stáhla oblyčej a rychle zmizela v lese. "To je divné." řekla jsem si a cítila jak se mi zranění zahojilo. "Co se stalo?" zeptal se Hanabusa a začal mě rengenovat pohledem.
"Nic, co je teď za hodinu?" zeptala jsem se a sedla si zpátky na své místo. Škola proběhla v pořádku od učitele jsem zase dostala pár knížek. Napila jsem se krve a vyšli jsme ze třídy. Jak jsme vyšli z budovi slyšela jsem. "Aidou-senpai, Kaname-senpai, Shiki-senpai, Ruka-cháááán, Sumi-senpai." moje jméno mě trochu překvapilo po včerejšku. Hanabusa to okmentoval je tak, že si mě přitáhl ještě blíž k sobě. "Nic se mi nestane." řekla jsem k němu on ale nic neříkal. Brána se otevřela a já jsem viděla tu novou holku jak vradí všechny pohled a tak se nikdo neopovážil udělat ani krok. To samé se dělo i u Zera. "Všechno je v pořádku." řekla jsem ale Hanabusa mě i přesto nepustil. Celou dobu jsem sledovala novou dívku. "Kaname-sama jak se jmenuje?" zeptala jsem se. "Aoi přímění neznáme má 16 let." řekl a to mi připomělo, budu mýt narozeniny. Bude mi 17 let. Jsem docela ráda, že to nikdo neví. Máme je za.....5 dní. Lehce jsem se usmála a vešli jsme do ubytovny. Na druhý den si mě nechal zavolat ředitel Cross. "Jsem tady." řekla jsem a zavřela za ebou dveře. Viděla jsem jak Aoi vyskočila z okna a slyšela jsem jak spadla na zem pod oknem. Ředitel zavřel okno a otočil se namě. "Ty jsi táák nádherná." řekl a než po mě mohl skočit udělala jsem kolem sebe bariéru takže si nabyl nos.
"Proč jste si mě zavolal?" zeptala jsem se. "Od Kanameho se na vás hrnou jen pochvali jak zvládáte dva nejproblematičtější upíry na akademii." řekl "Minoru je taky problematický." řekla jsem si docela překvapeně. "Kaname Kuran vám je svěřil a neřekl vám o Minuro, a jak si myslel osvědčilo se. Oba dva držíte skrátka." řekl zase dětsky. "Chci ti jen říct, že za pár dní má Zero jeden úkol jako lovec." řekl a já přikývla. "Je to pro jeho rodinu a hrdost, byl bych rád kdyby jsi ho sledovala a dala na něj pozor." řekl vážně a já se na jě podívala. "Proč já?" zeptala jsem se. "Protože jsi byla člověk s kterým se Zero kamarádil, Yagari nemůžu protože vás musí učit." řekl zase.
nádherný
(janca, 5. 12. 2009 16:57)